Za pět minut dvanáct
| kostel | kostel sv. Jana Nepomuckého |
| místo | Zadní Zvonková |
| vlastník | Římskokatolická farnost Zvonková |
| kontakt | Arge Šumava Böhmerwald |
 |
|
| financovaní | dary bývalých obyvatel žijících převážně |
Zadní Zvonková
Nad hřbety pasoucího se dobytka se na sluncem zalitých pláních prohání letní vánek, v zimě krajina spí pod hromadami sněhu, vichřice nelítostně fučí a pohostinnost letních plání nahrazuje přívětivé teplo chalup. Bez ohledu na roční období dochází bohabojné obyvatelstvo pravidelně na mše do novogotického kostela v Gloeckelbergu (Zadní Zvonkové). Tak nějak mohl život v malé obci šumavské části Sudet vypadat ještě ve 30. letech 20. století. Obraz nadlouho přerušila železná opona, která se zatáhla přímo přes vesnici krátce poté, co bylo odsunuto místní německé obyvatelstvo. Zadní Zvonková se ocitla v zakázaném hraničním pásmu a kostel sv. Jana Nepomuckého byl rázem degradován na vojenské skladiště. Když se v roce 1989 opona zvedla, nacházel se kostel uprostřed houští a stromů v havarijním stavu. Krovu lodi i věži chybělo do zřícení jen maličko. Zadní Zvonková byla možná téměř smazána z mapy, ale nezmizela ze srdcí svých někdejších obyvatel. Horst Wondraschek z Lince založil spolek „Arge Šumava Böhmerwald“, jehož členy byli především bývalí obyvatelé Zvonkové, a hned po sametové revoluci se k němu přidružili i tehdejší zástupci církevní a státní správy. Za pomoci Biskupství českobudějovického se podařilo rychle zahájit jednání s vojenskou správou a díky financím z Německa a Rakouska proběhla v letech 1990–1992 celková obnova kostela i s přilehlým hřbitovem, a to ještě za velmi výhodné „socialistické“ ceny. Šlo o vůbec první iniciativu svého druhu v Čechách a v obnoveném kostele v zaniklé vesničce se brzy začaly sloužit bohoslužby a pobožnosti pro skupiny výletníků. V letech 2008 až 2009 prošel kostel další obnovou interiéru a fasády, včetně nezbytného odvodnění. Třetí sobotu v červnu se v Zadní Zvonkové každoročně koná pouť, jinak je kostel přístupný turistům od května do konce října. V předsíni si návštěvníci a návštěvnice mohou prohlédnout výstavu dokumentující příběh záchrany kostela, který by se v budoucnosti měl stát poutním místem v souvislosti s plánovaným blahořečením zdejšího faráře Engelmara Unzeitiga. Hodiny na kostele jsou trvale nastaveny na 11:55 a odkazují tak symbolicky k záchraně, která proběhla doslova za pět minut dvanáct.
Nad hřbety pasoucího se dobytka se na sluncem zalitých pláních prohání letní vánek, v zimě krajina spí pod hromadami sněhu, vichřice nelítostně fučí a pohostinnost letních plání nahrazuje přívětivé teplo chalup. Bez ohledu na roční období dochází bohabojné obyvatelstvo pravidelně na mše do novogotického kostela v Gloeckelbergu (Zadní Zvonkové). Tak nějak mohl život v malé obci šumavské části Sudet vypadat ještě ve 30. letech 20. století. Obraz nadlouho přerušila železná opona, která se zatáhla přímo přes vesnici krátce poté, co bylo odsunuto místní německé obyvatelstvo. Zadní Zvonková se ocitla v zakázaném hraničním pásmu a kostel sv. Jana Nepomuckého byl rázem degradován na vojenské skladiště. Když se v roce 1989 opona zvedla, nacházel se kostel uprostřed houští a stromů v havarijním stavu. Krovu lodi i věži chybělo do zřícení jen maličko. Zadní Zvonková byla možná téměř smazána z mapy, ale nezmizela ze srdcí svých někdejších obyvatel. Horst Wondraschek z Lince založil spolek „Arge Šumava Böhmerwald“, jehož členy byli především bývalí obyvatelé Zvonkové, a hned po sametové revoluci se k němu přidružili i tehdejší zástupci církevní a státní správy. Za pomoci Biskupství českobudějovického se podařilo rychle zahájit jednání s vojenskou správou a díky financím z Německa a Rakouska proběhla v letech 1990–1992 celková obnova kostela i s přilehlým hřbitovem, a to ještě za velmi výhodné „socialistické“ ceny. Šlo o vůbec první iniciativu svého druhu v Čechách a v obnoveném kostele v zaniklé vesničce se brzy začaly sloužit bohoslužby a pobožnosti pro skupiny výletníků. V letech 2008 až 2009 prošel kostel další obnovou interiéru a fasády, včetně nezbytného odvodnění. Třetí sobotu v červnu se v Zadní Zvonkové každoročně koná pouť, jinak je kostel přístupný turistům od května do konce října. V předsíni si návštěvníci a návštěvnice mohou prohlédnout výstavu dokumentující příběh záchrany kostela, který by se v budoucnosti měl stát poutním místem v souvislosti s plánovaným blahořečením zdejšího faráře Engelmara Unzeitiga. Hodiny na kostele jsou trvale nastaveny na 11:55 a odkazují tak symbolicky k záchraně, která proběhla doslova za pět minut dvanáct.
architektura a historie
Do roku 1785 byla Zvonková přifařena k Horní Plané, poté zde byla zřízena místní duchovní správa obsazená novým farářem o dva roky později. Bohoslužbám sloužila nejdříve menší dřevěná kaple, následně byl v letech 1788–1794 vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého, vysvěcený 9. října 1794. V roce 1876 kostel vyhořel. Pod vedením Ing. Mathiase Krcha se začala okamžitě organizovat výstavba nového kostela v novogotickém stylu, která proběhla mezi lety 1878–1880. 3. července 1880 byl nový kostel slavnostně vysvěcen českobudějovickým biskupem Johannem Valerianem Jirsíkem. Významnou osobností spojenou s kostelem je místní farář Engelmar Unzeitig, kterého 29. června 1941 zatklo gestapo a následně byl uvězněn v koncentračním táboře v Dachau. S vězni, kteří nedostávali z domova balíčky s potravinami, se dělil o své příděly, sbíral pro ně i potraviny mezi spolubratry z kněžské ubikace. Léčil nemocné, mnohým z nich uděloval svátosti a sám se při tom nakazil. Zemřel dne 2. března 1945, jen několik týdnů před osvobozením tábora Američany. V současnosti probíhá proces jeho blahořečení.
Do roku 1785 byla Zvonková přifařena k Horní Plané, poté zde byla zřízena místní duchovní správa obsazená novým farářem o dva roky později. Bohoslužbám sloužila nejdříve menší dřevěná kaple, následně byl v letech 1788–1794 vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého, vysvěcený 9. října 1794. V roce 1876 kostel vyhořel. Pod vedením Ing. Mathiase Krcha se začala okamžitě organizovat výstavba nového kostela v novogotickém stylu, která proběhla mezi lety 1878–1880. 3. července 1880 byl nový kostel slavnostně vysvěcen českobudějovickým biskupem Johannem Valerianem Jirsíkem. Významnou osobností spojenou s kostelem je místní farář Engelmar Unzeitig, kterého 29. června 1941 zatklo gestapo a následně byl uvězněn v koncentračním táboře v Dachau. S vězni, kteří nedostávali z domova balíčky s potravinami, se dělil o své příděly, sbíral pro ně i potraviny mezi spolubratry z kněžské ubikace. Léčil nemocné, mnohým z nich uděloval svátosti a sám se při tom nakazil. Zemřel dne 2. března 1945, jen několik týdnů před osvobozením tábora Američany. V současnosti probíhá proces jeho blahořečení.
